ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Malý princ


Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Originální název: Le Petit Prince
Rok vydání: 2005
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Zdeňka Stavinohová
Počet stran: 94
Mé hodnocení: ★★★★★

Anotace:
Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v Africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy.
Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.
Malý princ je pro spoustu knihomolů naprosto posvátná kniha, vlastní miliony záložek s motivy lišek a čtyřtrnných květin a dokáží ji odvyprávět úplně celou, větu po větě.
Přiznám se, že já sama ještě dnes ráno nerozuměla všem těm rádoby hipsterským fotografiím, na nichž kromě Malého prince nesmí chybět vyfešákované cappuccino a nějaká ta květina. Bylo by ode mě trochu pokrytecké, kdybych tvrdila, že se mi tyto fotografie nelíbí. Mám ráda ten klid a takovou tu správnou čtecí atmosféru, která z nich sálá. Velkým otazníkem pro mě ale zůstávalo, proč zrovna pohádková knížka pro malé děti zdobí profily sociálních sítí snad úplně všech lidí (nejen) z literárních a blogerských sfér. Jde o nějaký trend, co mi uniká, nebo se jedná o tak skvělé dílo, jenž je shodou náhod díky úžasným ilustracím velmi fotogenické?
Pro ty z vás, kteří nečtete můj blog pravidelně, nacházím se momentálně v Irsku a nemám tu nic moc na práci. Dlouhé chvíle se snažím zkrátit čtením, jenže právě dnes jsem se dostala do úzkých. Podařilo se mi dočíst Dvůr mlhy a hněvu a vynořil se přede mnou všem knihomolům velmi dobře známý problém s výběrem dalšího čtiva.
Nedávno se Mára zmínil o tom, že Malý princ je součástí povinné četby k maturitě, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Konečně zjistím, co je na té knize tak úžasného a zároveň si budu moci odškrtnout další políčko na mém seznamu literárních děl k maturitním zkouškám.
A pokud jsem vás zatím neunudila tím dlouhatánským úvodem k smrti a dopracovali jste se až sem, můžete si teď přečíst, jaký na mě Exupéryho příběh zanechal dojem.



Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám prozradím, že jsem kouzlu Malého prince naprosto propadla a nedivila bych se, kdyby v mé obrovitánské sbírce záložek přistála brzy jedna s lištičkou. Ani nevím, kde se vzalo to, že se jedná o pohádku, a že je určena především mladším čtenářům. Nejsem si stoprocentně jista, zda děti mohou plně příběh malého chlapce cestujícího z jedné planetky na druhou dostatečně ocenit. Natož zda ho mohou vůbec pochopit. Já sama si netroufám tvrdit, že jsem odhalila všechna tajemství Malého prince. Myslím, že bych si knihu musela přečíst ještě několikrát, abych nalezla všechny ty alegorie a pravdy, jenž příběh nabízí. Možná právě to je na celém tom díle to nejkrásnější, při každém opakovaném čtení objevíte něco nového, něco čeho jste si předtím nevšimli.
Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla.
Děj je vlastně úplně primitivní, ale se všemi těmi moudry, co Exupéry servíruje čtenářům, tvoří naprosto nádherný, kouzelný a velmi poetický celek.
Existují dva znepřátelené tábory - lidé, co knihu zbožňují a ti, co ji zatracují jako snůšku nesmyslů. Ještě před pár hodinami jsem byla vyděděncem, nepatřila jsem ani do jedné z těchto skupin a k podivu většiny lidí jsem byla Malým princem dosud nepolíbena. Myslím, že teď ho ale na hodně dlouhou dobu nedostanu z hlavy, bude se mě držet jako klíště, obzvlášť při pohledu na noční oblohu plnou hvězd. Budu moc ráda, když se mi svěříte s tím, jaké pocity zanechala kniha ve vás. A pokud jste ji ještě nečetli, neotálejte!
Já už teď ale pospíchám ke své růži...