ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Autorka

|


Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě - v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Z  nějakého nepopsatelného důvodu mi dělá dobře, když můžu sdílet své názory zde na internetu a ještě větší radost mi dělá, když si je někdo čte.
Na svět jsem přišla před sedmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Poslední dobou si všímám toho, že čím jsem starší, tím jsem smutnější. Jestli to takhle půjde dál, ve dvaceti umřu žalem...
Pokud byste někdy měli potřebu vyhledat mou maličkost, s největší pravděpodobností mě najdete někde hluboko v lese s knížkou v ruce. Tu z rukou nedávám téměř nikdy, smyšleným světům dávám přednost před tím naším a společnost knižních hrdinů mi je příjemnější než společnost skutečných lidí. V těch už jsem se zklamala tolikrát...
Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Chci procestovat svět, otevřít si jednou kavárnu v domečku na stromě někde v cizině a naučit se finsky.
Na ostatní prý působím strašně chladně a nepřístupně, vraždím ostatní pohledem a moje pokusy o navázání kontaktu jsou dosti neohrabané - hotová ledová královna...
Jo a taky ráda používám na konci vět tři tečky, dodává to na dramatičnosti...